Dakar
quad motors
ÚvodAktualityTýmDakarPartneřiTechnikaFórumNapsali o násKontaktyFotoalbumSponzořiPřihlásit








Napsali o nás

Toshiba kupa CC Rally  – Dabas

2.3.2007

První závod letošního ročníku maďarského mistrovství CC Rally se konal v okolí městečka Dabas nedaleko Budapešti. Z Čech přijely tři posádky offroadsportu , Procházka-Nemajer , Pořízek-Ulehla , Zapletal-Zábranský (všichni Pajero DID) dále Vršanský-Baďura (Suzuki Jimny) a tři čtyřkolkáři , Chytil (Kawasaki KFX 700) , Polišenský (Yamaha Raptor 700) , Kubiena (Kawasaki KFX 700). Na čumendu přijel Pavel Jakušev , který hledá uplatnění pro svůj Mercedes G 500 Evo II . Páteční 10-ti kilometrový prolog a v sobotu tři rz s celkovou délkou 150 km určili celkové pořadí 1. Kis-Czeglédi (Autoport EVO IV.) 2. Palik-Darázsi (Nissan Navara) 3. Fazekas-Csató (BMV X5) 4. Gál-Oroszlán (GBaba Proto) 5. Zapletal-Zábranský 6. Pořízek-Ulehla 7. Procházka-Nemajer atd. Kategorii diselů jasně ovládli češi 1. Zapletal-Zábranský 2. Pořízek-Ulehla 3. Procházka-Nemajer Pozoruhodné na celkovém výsledku je, že Petr Procházka s Láďou Nemajerem inkasovali 4 minuty penalizace (podotýkám neoprávněně, po silném větru padaly značky) a přesto je nikdo nepřeskočil. Dvakrát najely vozy offroadsportu na vteřinu stejný čas, v prní rz Procházka s Pořízkem ve druhé rz Procházka se Zapletalem. Celkově startovalo v kategorii T1 osumnáct aut. V kategorii čtyřkolek obsadil třetí místo Chytil , na Polišenského zbyla bramborová medaile tedy čtvrté místo z jedenácti účastníků. Jasně se ukazuje , že kdo chce závodit na kvalitních tratích s dobrým pořadatelským zázemím míří k sousedům do Maďarska. Představte si závod u nás ve vojenském prostoru (Offroadmaraton Podbořany 07 nebo CCR slovenská Senica 07). V Maďarsku to jde!

autor strejda Slávek

 

Strašný pohled na Dakaru: jak se kamion řítí na unavené motocyklisty

7. ledna 2009 18:28

Byl to strašlivý pohled. Obrovské „monstrum“ kamionu se řítí na unavené motocyklisty, kteří kličkují v měkkém písku. I to je pro mě nová Rallye Dakar. Dvě etapy jsem místo mezi novináři trávila s českými fanoušky a znovu jsem poznala, jak se pořadatelům závodu z rukou vymyká organizace.

Po dvou cestách letadly čekaly na novináře dva noční přesuny autobusy a noc místo ve stanu v bivaku v Puerto Madryn a následně v Jacobacci měli strávit na sedadle autobusu. Ten odjížděl v 11 hodin večer. Kvůli technickým problémům mého manžela Iva Kaštana jsem se rozhodla v obou bivacích zůstat a dopravu do dalšího etapového místa vyřešit po svém. Když jsem téměř před dvanácti lety na velkomeziříčské radnici slíbila, že s Ivem zůstanu v dobrém i zlém, nemohu to přece porušit.

Šla jsem proto za šéfkou tiskového střediska Emilií s žádostí, že bych chtěla letět do další etapy ve vrtulníku. Emilie mi bohužel oznámila, že to není možné, protože má jedna z helikoptér poruchu a nemůže vzlétnout. Našla jsem poblíž vstupu do bivaku skupinu fanoušku z Česka, která se přijela podívat na závod. Měli z půjčovny automobil Ford pick-up a domluvila jsem se s nimi, že mě svezou do dalšího bivaku.

Celou noc jsem pomáhala Ivošovi s opravou motocyklu. Mechanici našeho týmu ORC zase celou noc pracovali na opravě poškozené spojky závodního automobilu. Po půlhodině spánku jsem s českými přáteli vyrazila na start speciální zkoušky.

Když odstartoval Ivo, vyrazili jsme po cestě, po které měla původně jet doprovodná vozidla směr Jacobacci.

Nemilé překvapení na nás čekalo po cca 150 kilometrech jízdy! Narazili jsme na závodní trasu. Ta byla z důvodu problémů s archeology změněna. První část zůstala stejná a zbývající dvě třetiny nahradila právě původní asistenční pista.

Letos poprvé jsem viděla závod v akci, po rozbité písečné cestě, klikatící se mezi keři a hustou vegetací, přijížděl jeden motocykl za druhým. Najednou se mezi motocykly zamíchala i auta, a dokonce kamiony. Pohled na obrovské „monstrum“ kamionu řítící se na unavené motocyklisty, kličkující v měkkém písku, byl strašný.

Ivoše ani závodního automobilu našeho týmu ve složení Jiří Janeček a Viktor Chytka jsem se nedočkala. Museli jsme se vrátit zpět více než 200 kilometrů do Puerto Madryn a odtud pokračovat 635 kilometrů po nové asistenční trase do Jacobacci.

Protože nás bylo šest nacpaných v těsné kabině, střídali jsme se a sem tam někdo jel na korbě. Krajina je stále monotónní, občas zahlédneme nějakou lamu, pásovce…

Vesnice, které jsou na mapě označeny, mají většinou pár polorozpadlých domků. Dochází nám nafta, před námi se po stejné cestě přehnaly stovky doprovodných automobilů. Na jediných dvou místech, kde se dalo dotankovat, už žádné palivo nebylo.

Naštěstí k poslední čerpací stanici před cílem právě dovezli cisternu. Do bivaku jsme dorazili po šestnácti hodinách. Novinářský autobus už mi ujel. Ten den nedokázali organizátoři novinářům vůbec zajistit tiskové středisko a aktuální informace. Paradoxní je, že ti, kteří seděli v teple domova u internetu, měli víc informací než novináři přímo v konvoji Rallye Dakar. Věc naprosto nevídaná a nepochopitelná.

Závodní automobil našeho týmu ORC, Toyota LC 120, je v pořádku, posádka se prokousává výsledkovou listinou směrem vzhůru. Ivo má stále problémy s motocyklem a chce odstoupit ze závodu. Mechanik Petr Korbel, který má mimochodem ten den své třicáté narozeniny, mu pomůže motocykl opravit, narovnat řídítka, která byla zohýbána po pádu v etapě, zalepit utržený svorník v motoru.

Celou tu dobu nemám o dění v závodě žádné ucelené informace, všichni jsou nervózní. Tentokrát spíme alespoň dvě hodiny. Po celodenním horku teploty náhle klesly na 8 stupňů. Speciální zkouška čtvrté etapy byla zkrácena o více než padesát kilometrů.

Opět se vydávám na cestu s českými přáteli. Tentokrát už nehodláme experimentovat a jedeme po určené asistenční trase. Ta vede po prašné a místy hodně měkké písčité pistě.

338 km dlouhou cestu jsme zvládli rychle. Ivo už je v bivaku oznamuje mi, že musel ze závodu odstoupit a přijel po stejné trase jako my. Bivak v Nequen obléhají místní fanoušci. Špalíry lidí se táhnou několik kilometrů podél příjezdové cesty.

I přesto, že Ivo Kaštan ze závodu musel odstoupit, jsem šťastná, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Přibývá zraněných a odpadlíků. Ivoše všichni obdivují, že dokázal tak malý motocykl dostat až do Nequenu. Na rozhovor s ním čeká mnoho zahraničních novinářů. Nikdo mu nedával šanci na dojetí ani první etapy. Posádka Janeček, Chytka odvedla skvělý výkon. V kategorii nováčků na Dakaru obsadili čtvrté místo, což je fantastické.

Chtěla jsem si domluvit let helikoptérou, moje rozhodnutí však zvrátí informace o havárii vrtulníku. Vrtulník televizního štábu se zřítil asi z 25 metrů na zem při přistávání. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Dopisuji poslední slova toho článku a chystám se jít alespoň na pět hodin spát. Ráno opět nasednu do „paragánského“ letadla a odlétám směr San Rafael – cíl páté etapy.



dakar.com|offroadmaraton.cz|ceskeenduro.cz|quadchamp.com|dakar.cz|rally-raid.eu
© 2008 – 2015 MARF reklamní agentura, grafické studio, tvorba webových stránek a webdesign